Stojíme na křižovatce ve vývoji softwaru. Diskuse často jde o které AI, která píše nejlepší kód (Claude vs. ChatGPT) nebo kde kde by AI měla žít (IDE nebo CLI). Ale to není správná otázka.
Problém není generování kódu. Je to validace z toho.
Když přijmeme AI jako „Vibe Coders“ – kde naznačíme záměr a AI provede realizaci – vytvoříme obrovský tok nového softwaru. Hejno AI agentů může během jedné minuty vygenerovat více kódu, než seniorní vývojář dokáže během týdne zkontrolovat. Člověk se stal úzkým místem.
Řešení není více lidé. Řešení je Autorita AI designu.
Tradičně je „Design Authority“ skupina architektů, která se schází jednou týdně nebo měsíčně, aby schválila nebo odmítla návrh. Ve světě, kde rychlý vývoj AI je tento model zoufalě zastaralý. Je příliš pomalý a příliš reaktivní.
Když přejdeme na „Disposable Code“ – software, kterou nebudeme nekonečně refaktorovat, ale vyhodíme a znovu vygenerujeme, když se požadavky změní – změní se naše role zásadně. Už nejsme zedníci, kteří kladou kámen na kámen. Jsme architekti továrny, která tiskne zdi.
Ale kdo kontroluje, zda ty zdi stojí rovně?
AI Design Authority není osoba, ale pipeline. „Gauntlet“, kde každá řádka generovaného kódu musí projít, aby se dostala do produkce. Tento proces nenahrazuje lidskou kontrolu kódu s nic, ale s něčím lepší.
Funguje ve třech vrstvách:
1. Výkonná moc (Generace)
Neptáme jen jednu AI o řešení, ptáme se tří. Necháváme Gemini 3, GPT-5 a open‑source model (např. Llama) pracovat paralelně na stejném problému. To zabraňuje tunelovému vidění a prolomí „lhostejnost“, kterou LLM někdy mají. Tento přístup je také vědecky zkoumáno a ukazuje, že lze předcházet halucinacím AI a stavět velmi dlouhé řetězce bez chyb
2. Tvrdý filtr (Zákon)
Zde není prostor pro diskusi. Kód se musí kompilovat. Lintery nesmí stěžovat. A hlavně: Black-box testy musí uspět. Testujeme ne to, zda funkce interně funguje (to může AI manipulovat), ale zda systém zvenčí dělá to, co má. Selže test? Hned do koše.
3. Měkký filtr (AI porota)
To je skutečná inovace. Zbývající řešení jsou předložena specializované „hlasovací AI“. Tento agent nepíše kód, ale čte kód. Je vyškolen na naše architektonické principy, bezpečnostní požadavky (OWASP, ISO) a pravidla shody (EU AI Act).
Hlasuje: „Řešení A je rychlejší, ale řešení B je bezpečnější a lépe odpovídá naší mikroservisní architektuře.“
Vítěz jde do produkce.
Tento model vynutí dělbu moci, která v mnoha týmech chybí.
project-description.md, rules.md, skills.md en principles.md), tvrdé požadavky. Architekt určuje co co stavíme, kdo to staví, jak a proč.
Uvolňuje nás od tyranie syntaxních chyb a umožňuje nám soustředit se na to, v čem jsme dobří: systémové myšlení, hledání pravdy, struktura a rozhodování.
Otázka není, zda AI dokáže psát náš kód. To téma je již uzavřeno. Kód se z velké části stává jednorázovým produktem.
Otázka je: Odvážíš se převzít kontrolu nad kód nechat volně, abys tím získal kontrolu nad kvalita získat zpět?
dejte mi vědět